JSifalda's tales

Příběhy z postele




I love NY

Není jednoduché se zdát své zaryté až stereotypní jistoty, ale on to dokázal. Už jako malý, už jako premiant páté třídy měl svůj malý sen. Zatímco všichni jeho vrstevníci a kamarádi toužili po Bioniclech a beybladech, tak on si žil ve své pohádce. Neměl potřebu ji někomu vyprávět, ani ji s nikým sdílet, protože moc dobře věděl, že by stejně nebyl pochopen.

Když dovršil svého maturitního vysvědčení, rozplakal se. Konečně si mohl splnit svůj malinký sen – odjet a žít si svůj malinkatý život. Vůbec mu nevadilo, že strávil 4 roky na gymnáziu učením se věcí, které nechtěl znát, ale chtěl být připraven.

Nemohl se dočkat. Celý život si ve svých snech plánoval všechny detaily svého nastávajícího a dokonalého života, ačkoliv svým přátelům říkal, že žádné sny nemá a nikdy také neměl. Jako dítě si k narozeninám nikdy nic nepřál – od babiček dostával peníze, které si šetřil na svůj nový život. Za těch pár let měl dost peněz na to, aby si mohl koupit letenku a mít několik dolarů s sebou. Nepočítal s tím a ani nechtěl, aby mu rodiče nějaké peníze dali.

NY Manhattan je skvělé místo – žije tu dost lidí na to, abych se ztratil v davu, žije tu dost lidí, abych nikdy nebyl sám.

Pracuji v jednom místním malém bufetu a pravidelným návštěvníkům nosím snídani. Sice si jako číšník moc nevydělám, ale svoji práci miluji. Žiji v malém bytu s úžasným výhledem na město. Chodím se skvělou Američankou s dlouhými blonďatými vlasy a dokonalou postavou.

Život je moc krátký na to, aby byl obyčejný.

17.02.2013 at 14:35:45