JSifalda's tales

Příběhy z postele




Balada o neobyčejném dnu

Začal nový den a ambiciózní mladík se probudil do nového, však studeného rána. Ani hlavu z peřiny vytáhnout nechtěl, ale ruka jeho zuřící matky byla silnější. Den byl hnedka lepší, když jedním rozespalým okem viděl, na stole připravené a ještě teplé, kafe s chlebem namazaným čokoládou. S chutí zasedl ke stolu a pustil se do připravené snídaně. Den předtím měl jeho taťka oslavu narozenin a mladík nemohl zapomenout, že v lednici jsou ještě schované dobré, domácí buchty. Neváhal a rozeběhl se k velkému, bílému stroji. Ani nevěděl jak, a snědl hned několik kousků buchty s narůžovělým krémem, kterou včera přivezla babička.

Mladík věděl, že má před sebou velký den, ale v žádném případě ani netušil, co vše ho čeká. Jeho ochotná a vstřícná matka ho dovezla až na autobusové nádraží, kde v podstatě jen na něj a na jeho doprovod, čekal připravený autobus jedoucí přímo do světa. V autobuse si vybral příjemné místo. Nečekal, že to půjde vše tak snadno. Kousek od něj si sedla mladá, půvabná a na první pohled příjemná dívka. Byla o několik let starší než on. Mladíkovi bylo hned jasné, že z koukání z okna nic nebude. Nasadil si sluchátka a snažil se dělat, jako že se nic neděje, přitom z dívky nemohl sundat oči. Honilo se mu v hlavě stovky otázek, třeba kam dívka jede a proč tam jede, jestli má radši modrou nebo černou barvu. Dívka se sehnula pro něco do tašky, k nemalému překvapení vytáhla netbook a sluchátka. K dokonalému obrazu o dívce ještě přidalo to, že vytáhla z kapsy HD2. Po chvilce nevěděla, co má programovat dříve, jestli koukat na film, nebo odepisovat kamarádkám nebo snad kamarádům na icq, nebo si jen volat tatínkem. Bylo toho hodně. Mladík ale už asi tušil, co si o má o dívce myslet a kouzlo z neznámého opadlo.

Opravdu překvapením bylo, když do autobusu nastoupila nepříjemná postarší žena, a křičela: „DOBRÝ DEN, KOTROLA LÍSTKŮ, PROSÍM PŘIPRAVTE SI JE“. Mladík jsi myslel, že něco takového je dnes už jen v pohádkách a černobílých filmech, ale jak se zdá, mýlil se. Naštěstí jízdenku nevyhodil, proto ani nebyl problém, si jí vyndat z kapsy a paní revizorce udělat radost.

Celý zbytek dne probíhal očekávaně. Jeho nervy ustáli vše, co mu život připravil. Ačkoliv byl v ten den životem několikrát profackován a vše neproběhlo, tak by si představoval, ale nejde udělat vše na 100%. S tím se musí smířit každý.

17.02.2013 at 14:35:39