„Možná by jsi se chtěl o mně taky něco dozvědět, ne?“ Dívka stále nemohla pochopit, proč se s ním jeho bývalá přítelkyně rozešla. Měl přeci vše, co každá může chtít. Nepatřil mezi ty frajery na jedno použití. Vyzařoval spokojeností a úspěchem.
„Odpust mi to. Pořád to nemůžu pochopit.“ Seděl na posteli vedle ní. Zatímco, ona si vychutnávala prosluněného rána a oblohy bez jediného mráčku, on bezvládně civěl do země. Rukama se opíral o kolena. Nohy měl roztažné.
Byl tak zaneprázdněný sám sebou, že jsi ani nevšiml že do jeho apartmá někdo přichází.
Byl to Markův dlouholetý dobrý kamarád a také kolega. Jmenoval se Olivek Pickwik. Typické anglické jméno. Momentálně spolu měli pronajaté toto apartmá. Do Silicon Valley přijeli hlavně kvůli kontaktům,které později plánovali využít pro svůj nový podnikatelský záměr.
Dívce to ale nemohlo uniknout. Zřetelně bylo slyšet, jak Olivek svlíká ze sebe kabát, či jiný kus oblečení a zavěšuje ho na věšák, který byl za rohem u dveří apartmánu.
„Čekáš návštěvu?“ Zeptala se dívka. Mark ji však neodpověděl. Neváhala a vyskočila z postele. Přes sebe hodila prostěradlo, které večer odhodila na zem. Sklouzla do svých bot na podpatku a nejistě odkráčela do koupelny.
„Nazdar Marku“ Ozvalo se od dveří. Moc dobře věděl, čí je to hlas, nezdráhal se však odpovědět.
„No tak, Marku! Vím, že tam jsi! Vidím tu tvé klíče a boty.“
„Měl bys vědět, že dneska nemám čas na srandičky. Je pondělí ráno a ty by jsi měl taky něco začít dělat!“
Z koupelny bylo slyšet, jak se dívka napouští vanu ke koupeli.
Olivek přichází do pokoje…
„Máš tu pěkný nepořádek. Zvedni se konečně z té postele a té tvojí slečně, co se právě koupe, řekni, ať šetří s vodou. Víš přeci, že jsme sem nepřijeli rozhazovat naše tvrdě vydělané peníze!“
„Sakra, proč si připadám, jako jeho máma?“ Honilo se Oliverovi v hlavě.
Olivek odešel do kuchyně zalít kávu, na kterou jsi po svém příchodu postavil.
„Ááááááááá…“ Z koupelky se ozval příšerný dívčí křik.