JSifalda's tales

„Jsem bláznivka posedlá zdravím a píši knihu, která mi vyjde napřesrok. Gymnazista pod vodou. Sex za odlivu. Co si vzít za užívací sodu po orálním sexu? Ach bože, ty se červenáš? Co vlastně víš o děvčatech?“

„Moc ne.“

„Kolik si jich měl?“

„Žádná kvanta.“

„Jednu,“ uhodla a zasmála se, když jsem přikývl. „Kde je ta dívka dneska večer?“

„V Mexiko City.“

„A kdy se vrací?“

„Za deset dní.“

„Stýská se ti po ní? Miluješ ji?“

„Ano.“

„Nechceš ji zatelefonovat a zůstat celou noc u apartmánu, aby tě její hlas ochránil před touhle ďábelskou paní?“

„Nebojím se vás.“

„To mi nevykládej. Věříš na tělesné teplo?“

„Tělesné?“

„Teplo! Na sex bez sexu. Pomazlení. Můžeš poskytnout jedné jedovaté ještěrce trochu konzervovaného tepla, a nepřijít přitom o svou počestnost. Jen tak se trochu pomazlit, přitulit tělo na tělo. A dívat se přitom do stropu. Tam se to všechno odehrává. Celou noc poběží filmy, dokud nepřijde svítání jako Francis X. Erekce jako v porno filmu. Promiň. Zase jsem trochu ujela. Pojď, synku. Pěkně do hajan.“

Úryvek z knihy Smrt je vždycky osamělá – Ray Bradbury.