JSifalda's tales

Nehnutě leželi vedle sebe. Oba koukali na strop. Jejich plíce lapali po dechu. Ani se na něm neprojevila jeho fyzička, kterou měl z každodenního běhání napříč městem.

Ačkoliv byl stále plný výčitek, všechny své činy si dokonale užíval. Nevěděl čím to je, ale s touhle dívkou si byl vším tak jistý. V tu chvíli nepochyboval o ničem. Pořád si připadal jak ve snu.

„Asi bych se ti měl k něčemu přiznat. Vůbec netuším, kdo jsi a jak ses tu vlastně ocitla.“ Byl si sám sebou tak přesvědčený, nemohl nic zkazit. Ani nečekal na odpověď a posadil se na postel. Dívka stále mlčela. Otevřel druhý šuplík svého nočního stolu. Nemohl však nahmatat krabičku, kterou hledal.

„Neměl by si tolik kouřit.“ Dívka moc dobře věděla, co právě dělá. On však nepřestával rukou šmátrat v tom šuplíku. „V noci jsem tě několikrát viděla, jak chodíš na terasu.“

„No vidíš, a já jsem měl za to, že to dnes bude moje první!“

„Ani se nedivím, že si nic nepamatuješ – včera jsi vypadal hrozně. I přesto ses mi ale líbil. Nechápu to!“ On nastražil uši. Típnul cigáro a zahodil ho z terasy někam do záhonu mezi růže a tulipány. Postavil se do balkonových dveří a opřel se pravým ramenem o rám.

„Co mi můžeš ještě o mně říci?“ Zvědavost mu vyhryzávala díru do hlavy.

„Nevím, neptala jsem se tě včera, co se ti stalo. Spíš jsem chtěla, aby ses z toho co nejdříve dostal. Ale vypadal jsi, jako by si něco ztratil nebo o něco cenného přišel. Asi mi do toho nic není, ale nerozešel ses s přítelkyní?“

Jeho svět se mu najednou rozpadal u nohou. Už si byl jistý tím, že jeho výčitky byli naprosto zbytečné. Dívka, kterou považoval za svou přítelkyni, už o něm nechtěla ani slyšet.

„Podle ní, jsem byl příliš sobecký.“

„Tomu nevěřím, v noci jsi moc dobře věděl, co chci. Dokonale jsi mi naslouchal.“

„Jsem rád, že sis to užila.“ Přistoupil k jejímu nahému tělu a upřímně se jí zadíval do očí.