JSifalda's tales

Byl krásný den. Slunce svítilo a všude byli cítit květy právě rozkvetlých bylin. Jaro bylo v plném proudu. Dětem zbývalo ještě několik málo dní a budou mít jarní prázdniny. Všichni se moc těší, protože každý má rád toto období „probouzení přírody“. Děti poletují po zahrádkách a hrají si s motýli. Jejich maminky se nepřestávají divit a jen vrtí hlavou, protože závidí dětem tu bezstarostnost a volnost, z které oni už dávno vyrostli.

Ne každý si ale uměl takhle v mládí užívat bezstarostného života. Mladá dívčina jménem Anděla byla jiná, než všechny děti. Neměla moc kamarádů, byla odkázána jen sama na sebe a na svojí rodinu. Anděla se narodila jako čtvrté dítě, svých rodičů. Měla tři starší bratry. Záviděla jim, protože i oni byli normální a dokázali si života užívat a patřičně s ním nakládat. Ať dělala Anděla cokoliv, nedokázala se zbavit svého prokletí - nedokázala se smát a bavit. Neustále se o to pokoušela, ale nešlo to. Nikdo neví, proč tato mladá dívka to nedokáže a proč se tolik liší od svých vrstevníků. Každý v tom malém městečku, Staré Sedlo, znal tuto dívčinu, každý věděl, že je jiná, každý se jí snažil nějak pomoci, ať už malým rozveselením, nebo ještě menším dárkem. Nic z toho ale nezabralo. Každý nad ní zlomil hůl.

Když Anděla dovršila svých devatenáctých narozenin - hodně se změnila. Z té malé dívčiny vyrostla velká a pohledná žena, která věděla, co od života chce. I přesto vše v nitru byla ta malá a nešťastná dívka. Snažila se s tím vyrovnat, ale nešlo to.

Však jednou si vyšla na procházku. Ačkoliv to nedělala a neměla to ve zvyku, rozhodla se to změnit. Šla daleko, šla hodně daleko. Začínala se bát, že nenajdu cestu zpět, ale pořád jí něco hnalo kupředu, jakoby věděla, že ji něco důležitého na konci cesty čeká. Věděla, že už je blízko a že má v cestě pokračovat. Nemýlila se a po malé chvilce, došla do opuštěné vesničky. Zdálo se, jakoby tam vůbec nikdo nežil, jakoby všichni už odešli. Nebylo tomu tak. Anděla spatřila překrásného, černovlasého muže. Připadala si jak v pohádce, protože vždy takového muže toužila spatřit. Urostlý muž jí zahlédl a okamžitě se vydal směrem k Anděle. Mladá žena ucítila nervozitu, nebyla si jistá, jestli se nemá začít bát, přeci jenom toho muže vůbec neznala. Muž jí srdečně přivítal. Poprvé se Anděla cítila jak v ráji. Věděla, že našla konečně místo, kde může být spokojená a žít šťastný život.

Půvabná žena strávila se svým vysněním mužem krásný a dlouhý den, byla tak unavená, že nestihla dojít ani do postele. Černovlasý muž jí vzal, uložil ke spánku a něžně ženu políbil na čelo. „Dobrou noc a krásný sny."