JSifalda's tales

Němá klesla do spánku. Když najednou zvedne hlavu, mžourá očima, vidí ho, jak nahý stojí před zrcadlem. Tuší, že viděla, co neměla. Rychle zavře oči, potichu položí hlavu zpět na polštář a předstírá, že spí a že nic neviděla.

Slyší, jak její milovaný si obléká její župan, jak jde po špičkách do kuchyně. Slyší cvaknout vypínač od světla, topinkovač, kávovar. Slyší, jak její milovaný roztahuje závěs. Ona miluje tyhle zvuky, to je pro ni ta pravá hudba.

Stejně jako miluje hudbu, která hrála včera v noci, když si celé hodiny povídali a smáli nad lahví vína. Až nečekaně, ho políbila. On jí políbil taky. Přestože její filozofie, její krása…

Sundal jí košilku. A to, co pokračovalo, bylo nepopsatelné. Pro milence se zastavil čas. Nechtěli, aby dál běžel čas, bylo jim spolu krásně. Nahý leželi vedle sebe. Zdálo se mu, jako by jí miloval. Uvažoval, že to udělal velice rád a uvažoval, jestli i ona to cítí stejně.

Z kuchyně se ozvalo cvaknutí. On vstal, navlékl jsi boxerky a po špičkách se odebral do kuchyně přes obývací pokoj. Vidí ji, jak sedí na prahu a koupe se ve slunečním světle. Jí tousty, pije kávu a krásně se směje. Ach, jak jen má sladký a tichý smích.

Chce jí obtěžovat, chce jí říct, že má taky hlad a jestli by jí nevadilo, kdyby s ním sdílela svůj plátek toastu. Ale neudělá to, nezeptá se. Protože se zdá tak šťastná a otevřená …tak to má být. Místo toho, stojí ve dveřích a obdivuje jí z dálky. Myslí si, že ona není jeho a nikdy nebude.

Všechny jeho obavy, byly vyvráceny potom, co ona řekla: „Jsem zamilovaná“.