JSifalda's tales

Příběhy z postele




Všední, nevšední den

Všechno to začalo jednou v jedné ošumtělé kavárně. Mladý můž jménem Pavel Světlý usedl ke stolu daleko od všech lidí. Mladý muž si objednal šálek dobré vídenské kávy. Vypadal dost rozrušeně a nervózně. Neustále se rozhlížel, jakoby snad někoho hledal.

Po chvilce neustálého hledání se Pavel rozhodl dopít své výborné kafe. V tom k mladíkovi přisedl postarší muž. Pavel se zalekl. Postarší muž se rozhlédl a pousmál se, chvilku počkal a začal něco mladíkovi šeptat do ucha. Starší muž nasadil tvrdý pohled a odešel. Pavel se bál. Nevěděl co má dělat. Nakonec rychle odešel bez placení, zpátky do tmavých a nehostiných ulic.

Na mladíkovi bylo vidět, jak je rozpačitý a nervózní, to prozrazovali kapky potu stékají po čele a jeho roztržitá chůze. Toho si však povšimnul místní komisař Dlouhý, ten neváhal a vydal se ho sledovat, aby zjistil, jestli mladík má jen špatný den, nebo se do něčeho zamotal.

Začíná dlouhá pátrací akce v opuštěném skladišti. Mezi kartonem a krabicemi komisař uviděl další lidi. Dva Ta končí v  urostlí mladíci nosili velké balíky s bílím přáškem. Komisaři hned bylo jasné, že se jedná o drogy. Komisař Dlouhý nechtěl nic nechat náhodě. Snažil se dostat blíže. Zajímalo ho co mladík Pavel zde pohledává. Komisař nemusel čekat dlouho. Mladík vystupuje jako vůdce lidí pracují v této továrně. Pavel si stoupl na vysokou betonovou desku, kde ho všichni zdraví a volá do davu: „Blíží se den, kdy se staneme, největší továrnou na drogy co kdy toto město a tento stát zažil. Pak už všechno bude snadné. Přestaneme mít mít osobní problémy a všichni budou moct žít spokojený život. Ať už jako prezident Ruska či USA nebo jako spokojený milující manžel se spousty dětmi.“

Chvilka ticha. Najednou všichni začali jásat a tleskat. „Budueme žít lepší život.“ Bouřlivě a horlivě křičí. Policista nevěří svím očím a uším. Snaží se místo co nejvíce zapamatovat.

Nastal večer a Pavel se vrací domu. Bylo na něm zdát, že si vzal omamný prášek, který se podepsal na jeho chůzi. Motal se v temných uličkách Prahy, jakobi snad ani nevěděl kde má domov. Nikdo s kolemdocích si ho nevšímal, jakoby byli zvyklí.

Po několika minutách bloudění v Praze se mladík dostal k na Leninovu ulici k patrovému domu. Na mladíkovi bylo vidět, že to tu zná, ale přesto váhá. Pavel vstoupil po zhasnutí červené kontrolky do výtahu. Vůbec nic nevnímal. Ani to, že výtah už zastavil. Probudil ho však po několika vteřinách hlasitý výstřel. „Bang“ To uslyšel i komisař, ten neváhá a sprintuje s pistolí v ruce do prvního patra domu na Leninovi ulici. Spatří muže v černém. Byl to známý, celosvětově hledaný mafián, tedy šepatající muž z kavárny. Jediné štěstí bylo, že se dealer netrefil. „Ruce nahoru nebo budeš litovat, že jses narodil.“ Trošku s nadsázkou zařve Dlouhý. Najednou z výtahu vypadne Pavel celý zmatený. Má šok. Neví co se děje a už vůbec nevěděl kde se ve výtahu vzala ta díra od projektilu. Strašně se leknul, i když měl zpomalené reakce z návykové látky.

Když už je po všem, přiběhne komisaři napomoc celá posádka ozbrojených policistů, připravená zatknout oba výtržníky. Ale podařilo se zmocnit jen mladého Pavla, protože mafián vyskočil z okna a jedinou stopu, kterou po sobě zanechal byla nábojnice.

Celý život komisaři Dlouhému vrtá hlavou, že měl takové štěstí, že si všimnul jednoho dne mladíka, který se motal kolem velice nebezpečné věci. Teď už sedí z vlastní blbosti pět let za mřížemi, místo toho, aby třeba pilně studoval. Každý má jiný život, každý má jiný osud,… ale ne vždy každý s ním dobře hospodaří.

17.02.2013 at 14:35:39